Kdy začíná nebezpečí? Aneb nenápadný zloděj času

Koukání do telefonu, ať už se v něm věnujeme videím, hrám, aplikacím, či pasivnímu scrollování způsobuje dopaminové injekce v nemilostrdných dávkách. Náš mozek dostává malé a pravidelné dávky, stále očekává nový a zajímavý obsah. 

Velice často si ani neuvědomujeme, kolik času jsme právě strávili koukáním do elektroniky.  Navíc jakmile si své dopaminové potěšení na chvilku utnete, přichází těžký dojezd této nemilosrdné drogy. Úzkost, špatná nálada, mrzutost- najednou jsme ke svým blízkým velice nesympatičtí, někdy až lehce protivní. 

Na rozdíl od jiných těžkých drog závislost na digitálním dopaminu, pojďme tomu říkat tak, se dá ve většině případů utnout stejně rychle, jako začne. Pokud totiž svojí kouzelnou krabičku zahodíte a půjdete na příklad sportovat, nebo si něco vyrábět, Váš mozek začne po určité době vyhledávat jiné zdroje dopaminu. Jednoduše řečeno se autonomně přeprogramuje a začne tělu potřebné zdroje vyhledávat jinde.  

Nejhorší na tom je, že náš digitální dopamínek je naší běžnou součástí, už když Vám kamarádka, nebo přítel pošlou vtipné Meme na chatu, kdo nevíte, co to je, jako já, tak Vám pošlou třeba hříbečkový domeček. Při sdílení a likeování fotek na FB, vyhledávání různého zboží, rychlých a jednoduchých nákupech, vyhledávání akcí, mužů na seznamce, tam je to tedy někdy přímo endorfinová horská dráha... Víš, jak se to říká s tou bonboniérou...

 Horší fáze jsou hry. Pokud se naše závislost zafixuje ke konkrétnímu programu, přesouvá se Váš svět kompletně z reálu do digitálu a tady už začíná úplně jiná písnička....